Adam Krybus, bývalý student Slezské univerzity, Filozoficko-přírodovědecké fakulty, Ústavu bohemistiky a knihovnictví, oboru Český jazyk a literatura + angličtina se pravidelně objevoval jako účinkující ve studentských představeních na jednotlivých ročnících Festivalu Na cestě, který pořádají studenti Kulturní dramaturgie. Po dobu pěti let byl takovým pomyslným maskotem festivalu a pojítkem jednotlivých ročníků.

Adame, jaká byla tvá úplně první zkušenost s Festivalem? Jsi rodilý Opavan, čili jsi mohl být nejprve návštěvníkem.

Má první zkušenost s Festivalem Na cestě byla v roce 2021, kdy jsem byl ještě studentem střední školy a čerstvě po maturitě. V té době jsem hrál v inscenaci s názvem Burn Baby Burn. Předtím jsem Festival jako divák nenavštívil.

V čem tě tedy mohli účastníci Festivalu v průběhu let vidět, kromě zmíněného Burn Baby Burn?

V průběhu let mě mohli diváci vidět v inscenacích jako Máma 22, V pasti nebo Ve jménu jistoty. Účinkoval jsem také v performanci 7 lidských hříchů, kde jsem ztvárnil hněv (pozn. redakce: obžerství by Adam asi nezahrál vzhledem k jeho vzhledu).

Tedy – na Festivalu jsi hrál pětkrát a z našich běžných povídání vím, že pokaždé jsi hrál postavu v obleku nebo postava na konci zemřela. Případně obojí dohromady. Jak vnímáš tenhle opakující se aspekt tvých rolí – třeba u Ve jménu jistoty nebo V pasti?

Řekl bych, že v obleku mi to sluší a mám pocit, že si mě spousta lidí přeje vidět mrtvého (řekl s naprosto vážným výrazem). 

Na posledním ročníku Festivalu Na cestě s podtitulem k dospělosti jsme si dokonce zahráli spolu v představení Ve jménu jistoty. Máš od toho již odstup nebo se Ti o tom každou noc zdá? Já už Tě budu asi mít navždy spojeného se starým dobrým pánem financí Hansem Adamskim.

Stejně jako já budu mít tebe navždy spojeného s neúspěšným umělcem Georgem Womserem. Tento kulturní zážitek ve mně stále rezonuje, jelikož si myslím, že to bylo velmi silné. Byl bych rád, kdybychom si spolu ještě někdy v budoucnu zahráli. 

Kdybys měl vypíchnout jedno představení, které by to bylo?

Máma 22. Nejlepší představení, které jsem kdy hrál. Ať už na Festivalu nebo mimo něj. Byla to alterna a já nenávidím alternu. I tak jsem si to užil nejvíce ze všech. Žádné představení nebylo tak dobré, žádné už potom nedosahovalo takových kvalit.

Bylo to super i tím, že jsem musel být pořád fyzicky aktivní – držet se na kruzích, houpat se, mluvit a smát se zároveň. A Kača Szopová (režisérka) nám dělala před každým představením pořádnou rozcvičku – posilování, jóga, fyzická příprava. Člověku se pak hraje mnohem líp. Bylo to stylizované do dospělé alterny – všechno abstraktní, nic konkrétního. A člověk byl úplně v jiném světě.

Navíc mám Mámu 22 spojenou s rokem 2022. To bylo skvělé období v mém životě. Všechno mi vycházelo – měl jsem nabídku do filmu, skvělé studentské divadlo, přátele, studium na vysoké a přítelkyni. Možná i proto je to moje oblíbené představení – protože mi tehdy bylo dobře.

Jak to nyní máš se studiem na Slezské univerzitě? 

Aktuálně nestuduji, ale plánuji se na Slezskou univerzitu vrátit. 

S oborem Kulturní dramaturgie jsi pevně spjat, i přesto, že jsi ho nikdy nestudoval. Dokonce jsi s námi byl i v průvodu Opavou k osmistému výročí. Plánuješ dál setrvat v Opavě a navštěvovat kulturní akce na univerzitě či mimo ni?

V Opavě neplánuji zůstat, ale budu ji často navštěvovat – kvůli rodině, přátelům, a také se rád podívám na další ročníky Festivalu Na cestě.

Jak vnímáš fakt, že tě mnoho lidí vizuálně spojuje s jistým ostravským hercem?

Miluju to. S tímto hercem jsem velmi rád spojován. A úplně nejradši jsem, když třeba v hospodě někdo přijde a řekne mi, že vypadám jako „ten Ostravský herec z Divadla Mír“ (řekl sarkasticky).

Děkuji za rozhovor. 

Tomáš Chudoba